Nikdy dříve mě nenapadlo, že budu někdy pracovat se ženami a miminky. Jako malá jsem chtěla být veterinářkou a léčit „němé tváře“. Na střední škole mi učarovala psychologie a chvíli jsem přemýšlela, že budu psycholožkou. Ale moje malé sebevědomí a nepodpora okolí způsobili, že jsem si podala přihlášku „na jistotu“ na Ekonomii. U studia ekonomie jsem vydržela méně než jeden semestr a pak se odstěhovala do Řecka. Kontrast mezi šedou Prahou a rozzářeným Řeckem snad nemohl být větší. V Řecku jsem strávila krásných 6 let, vlastně celé své mládí 🙂 a tamní lidé a způsob života mi otevřeli oči i duši. Po návratu do Čech jsem dva roky pracovala jako letuška. A proč to vlastně všechno píšu? Protože jsem měla celkem aktivní život plný dobrodružných zážitků a poznávání skvělých lidí. A to všechno jakoby se rázem utlo ve chvíli, kdy jsem se stala maminkou 🙂 Tehdy se začal psát úplně jiný příběh, který mě dovedl až sem, k tvorbě Šestinedělí bez obav. Prožila jsem klidné těhotenství, přirozený, respektující porod, ale na šestinedělí jsem ani jen nepomyslela. Svoje pocity ze začátků mateřství bych popsala jako těžké a osamělé. Vnímám, že u nás citelně chybí komplexní péče o ženu a miminko. Systém ženu vyvrhne ve chvíli, kdy je nejzranitelnější a na všechno to nové je sama. Usmyslela jsem si proto tenkrát, že až budu moct, sama budu pomáhat ženám v šestinedělí a budu předávat svoje zkušenosti dál. Stala jsem se poporodní dulou a laktační poradkyní. Ženu a její děťátko vnímám jako neoddělitelnou jednotku. Podporuji ženy v rozvíjení svojí intuice a v přirozeném mateřství.